Co mám dělat s tím, že jsem zvědavý a příliš se zajímám o záležitosti jiných lidí, protože trpím tímto zlozvykem a chci se ho zbavit. Chci vědět, jak s tím přestat a jak se této chyby vyvarovat

Co mám dělat s tím, že jsem zvědavý a příliš se zajímám o záležitosti jiných lidí, protože trpím tímto zlozvykem a chci se ho zbavit. Chci vědět, jak s tím přestat a jak se této chyby vyvarovat

Co mám dělat s tím, že jsem zvědavý a příliš zvědavý na záležitosti jiných lidí, protože trpím tímto zlozvykem a chci se ho zbavit. Chci vědět, jak s tím přestat a jak se této chyby vyvarovat.

Být zvědavý nebo příliš zvědavý je touha znát tajemství a osobní záležitosti jiných lidí, ať už tím, že o nich čtu, slyším nebo o nich přímo či nepřímo mluvím.

Zvědavost je něco špatného, a to jak z duchovního, tak ze společenského hlediska.

Lidé mají respektovat tajemství a soukromé záležitosti jiných lidí, a to i v rodinném kruhu. Například otec nebo matka nemají právo otevírat synovy dopisy. Manžel nebo manželka nemají právo lovit v kapsách, zásuvkách nebo papírech manžela či manželky.

Nikdo nemá právo poslouchat slova, která nejsou určena jemu. Mohli bychom to nazvat ‚nevěrností uší‘.“

„Nevěrnost uší“. Stejně tak nemá nikdo právo tajně se dívat na to, co by neměl vidět. To vše je druh špehování druhých, který se k duchovnímu člověku nehodí…

Špehování či vměšování se do záležitostí druhých však může být prováděno otevřeně, a ne nutně skrytě.

Příkladem může být člověk, který druhého vyčerpává otázkami na věc, která je pro něj osobní a o které nechce mluvit! Přesto na něj zvědavec dál útočí otázkami, třeba i velmi podrobnými, aby se z něj pokusil dostat všechno…

Zvědavec může jako záminku uvést, že má s danou osobou blízký vztah nebo že se chce ujistit, že je tato osoba v pořádku.

Být s někým v blízkém vztahu má však stále své hranice, které by člověk neměl překračovat. Stejně tak touha být o někom ujištěn má své hranice. Zjišťování informací se neděje násilím nebo nátlakem. Je obrovský rozdíl mezi člověkem, který chce být o někom ujištěn, a člověkem, který chce jen vědět, a to všechno!“

Proto vám radím, abyste se neptali, nebo pokud u někoho, koho jste se na něco zeptali, zaznamenáte neochotu odpovídat, nebo pokud zjistíte, že není ochoten danou věc dále rozvádět či zacházet do všech podrobností, netlačte na něj s dalšími otázkami.

Jedním z charakteristických rysů zvědavého nebo všetečného člověka je jeho neodbytnost.

Přátelé a známí se mu často snaží vyhnout a předejít jeho četným otázkám a zvědavosti, s níž se zajímá o jejich záležitosti. To ho může rozčilovat, může si na to stěžovat a oni se dostanou do rozpaků, když mu odhalí svou vlezlost a neochotu odpovídat na jeho otázky.

Nejtrapnější situace nastává, když se vlezlý člověk setká s plachým.

Smělý a plachý člověk ho není schopen zastavit a nemusí být schopen změnit průběh rozhovoru, aby se dotěrným otázkám vyhnul. Je tak zahnán do kouta a dostává se do rozpaků. Vlezlý člověk tyto rozpaky vidí, ale je mu to jedno, protože chce vědět, a co víc, chce znát i důvody těchto rozpaků!“

Vlezlý jedinec se nemusí spokojit jen s tím, že zná nejniternější záležitosti člověka, který stojí před ním, ale může ho dokonce nutit, aby odhalil tajemství někoho jiného!

Nejenže se této osoby vyptává na její záležitosti, ale vyptává se jí i na záležitosti jiných lidí. Co jim ten člověk řekl a co mu odpověděli, co dělali, co cítili v takové a takové situaci, jak se chovali a jaké měli názory, jaký byl jejich vztah k druhému člověku a o jejich rodinách, přátelích a soukromých záležitostech … !

V podstatě to může vést i k trapným přiznáním…

Smysly vlezlého člověka se zdají být vždy neklidné…

Jeho pohled není nikdy stálý, ale vždy drzý, nikdy důvěřivý a je nápadně ve střehu. Totéž platí pro jeho sluch a nohy. Nikdy není v klidu, ale neustále se přesouvá, chodí sem a tam, jak se vyptává, naslouchá nebo se červíčkem vtírá do rozhovorů, na které nemá nárok, a to vše velmi nevhodným způsobem.

Může se vměšovat do vztahů, o kterých nemá právo vědět, například do mimořádně soukromých rodinných vztahů, jako jsou vztahy mezi manželi nebo mezi přáteli, ať už jsou to muži nebo ženy, nebo to mohou být tajemství spojená s prací, která by neměla být odhalena. Osobně z toho všeho nemusí mít vůbec žádný prospěch a může se stát, že nebude schopen udržet v tajnosti to, co se dozvěděl…

Co se týče vás, pokud jde o vyzvídání, radím vám:

1. Vyzvídejte. Zvykněte si respektovat osobní záležitosti druhých lidí a spokojte se s tím, že všichni jedinci mají právo mít svá soukromá tajemství, která nemusí sdělovat ani svým nejdražším přátelům, stejně jako vy sami máte svá tajemství.

2. Vždy se ptejte sami sebe: Co je mi do toho? Mám vůbec právo do ní zasahovat? Řekněte si to a budete ušetřeni rozpaků, když vás na to upozorní někdo jiný.

3. Stanovte si hranice toho, jak blízko se ve vztazích s druhými dostanete.

4. Pokud se někoho zeptáte na věc, která je pro něj nebo pro někoho jiného osobní, zjistíte, že není ochoten odpovědět, nebo pokud vycítíte vyhýbavost či snahu téma opustit, pak na něj dále netlačte.

5. Pokud se někoho zeptáte na věc, která je pro něj nebo pro někoho jiného osobní, zjistíte, že není ochoten odpovědět. Nesnažte se číst dopisy druhého člověka ani se hrabat v jeho knihách či papírech, a pokud by se vám náhodou něco z toho dostalo do rukou, pak projevte náležitou úctu tím, že se nebudete snažit nahlédnout do něčeho, do čeho vám nic není.

6. Buďte upřímní a poctiví ve všem, co vidíte, slyšíte nebo čeho se dotýkáte.

7. Dbejte na své přátele a známé, abyste. je neztratili tím, že se budete vtírat do jejich osobních záležitostí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *